ČÍSLO: 6.

- f

í; expose

V"

DR. G. I. ZATKOVIČA,

jfi ' BYVŠEHO GUBERNÁTORA PODKARPATSKOJ RUSI, i .. . O

I . PODKARPATSKOJ RUSI. ;

Motto r ^Naj svit vidit i siidit/^

, • \

Vydajet :

„R u s i n l n f o r m. a t i o n, B u r e a u“ Greek. Cath. Union Building, Homestead. Pa. U. S. A.

ŕ"' V

Printed By „Am. Russky Viestnik“, Homestead. ,

Dľa cilej seho expose-a ne jesť potrebným podrobno isčis- , liti vse, čto sdilano bylo amerikanskimi Rusinami podčasi po svitovoj vojňi v interessi osvoboždenija svoich braťev byvajuščich v byvsoj Madarii, í dumaju, čto dosť budet skazati, čto Ameri- kánska Národná Rada Rusinov, representujiíšče blízko 500,000 Rusinov v Sojedinennych Štatach Arneriki, sojsla v horodi Homes- , tead,._Pennsylvania, dňa 23-ho julia 1918. Slidujušča resolucia byla prijata :

1. Čto Podkarpatskí Rusiny majut dostati polnu nezavisi- mosť. Jesli se bylo by nevozrnožnym, tohda

2. Čtoby Podkarpatskí Rusiny sojedinilisja svoimi braťami halickimi i bukovinskimi. Jesli se tože bylo by nevozmož- nym, tohda majut dostati

' 3. Autonomiju.

(Protokol inkorprorovan v Memorandumi lično peredannom presi- dentu Woodrpw Wil&onu dňa 21-ho oktobra 1918.)

Na radu presidenta Wilsona, čto pervy dva želanija suť ne- praktičny i pevno ne stritilisja by blahosklonno so storony sojuz- nych deržav, i dijstvujušče pod instrukcieju Amerikanskoj Naro'dnoj .. Rady Rusinov, ja, jako ich upolnomočennyj representant, koncen- troval \^.44iaiL^end^ k dostaniju autonómii, y Rusiny prijatý byli dňa 23-ho oktobra 1918 v členovo

Sejedno^Europejskoj Únii i ťim uznaty byli národnosťami, repre- jjg sentovannymi v sej Únii, imenno: Čechoslovakami, Polakami, % Jugoslavarni, Ukraincami, Litvinami, Rumunami, Nevykuplennymi

Grekami, Italianskimi Irridentami, Armjanami, Albáncami i Jerusa- ■ limskimi Židami,, jako točna^ rozdilna národnosť, i jako taka op- rávnená pod izvistnym Wilsonovym princípom samoopredilenija svobodno ustanovili dla sebe formu buduščoho svojeho pravitelstva.

Vyšepomjanuta Unija dňa 26-ho oktobra. 1918, v Žali Neza- visimosti v Philadelphii^ toržestvenno provozholosila slidujuščii :

„xMy v imeni našom i v imeni našich bratov doma

ťimto toržestvenno izjavlajeme, čto pomiščajeme — vsi naši národy i istočniki — v rukí našich sojuznikov dla upotreb- lenija protiv našich obsčich neprijatelej i pro tu príčinu, čtoby vesj rnir znal, čto my nosime v smysli essentiaíny doktríny, kotory voploťatsja v konštitúciách potomu prijatých národom našich otnositelnych” deržav nezavisimych... ; prijali i podpisalisja na slidujuščii, jako na osnovu j princípov dla vsich svobodnych národov:

1. Čto vsi pravitelstva polučajut svoju pravdivú vlasť j iz sohlasija upravlajemych (naroda). I

3. Čto ne sni i j et by ti t aj n a diplomacia... | Podpisateli sej deklarácii i predstaviteli iných n e z a v i- | s i m y c h národov. . . ťim o b j a z u j u t s j a v imeni "Í s v o i c h otnositelnych národov, čto tut predznačenny | princípy inkorporovany budut v organičnyj zákon j a k o h o | nibud pravitelstva, osnovannoho potomu | našimi otnositefnymi narodami. ' |

Podpisano : T. G. Masaryk, v. r. (Dla Čechoslovakov, takožde .| president Únii). |

Hrihorij Ihnatij Žatkovič, v, r. (Día Uhro-Rusinov). 'i Tak samo podpisi desjať pročiich representantov. | Vyšepomjanuty princípy, vyťahi iz tak zvannoj „Deklarácii 9 nezavisimosti preslidovannych národov Serednoj- Európy“, choťa 9 provozhološeny byli dňa 26-ho, byli uže vpolňi obsuždeny i pri- j jaty dňa 25-ho oktobra 1918, kotoroho dňa v oteli Bellevue-Strat- J'

p

ford, v Philadelphii, jako representant amerikanskich Rusinov, i čerez nich Rusinov v Madarii (akcia amerikanskich rusinov byla pozdňijše potverdžena dňa 8-ho maja 1919 Centralnoju Narodnoju Radoju v .Užhorodi); vjedno i v prítomnosti pjať urjadnikov i čle- nov Amerikanskoj Narodnoj Rady Rusinov, konferoval ja s Presi- dentom T. G. Masarykom o vozmožnosti federácii meždu Ru- sinami i Čechoslovakami. V otvit na vopros, na čto by on (Presi- dent Masaryk), jako representant Čechoslovakov, schodilsja v slu- čaj federácii Rusinov s Čechoslovakami, on skazal:

„Jesli Rusiny riešat priklučitisja k Če- skosovenskoj republiki, oni sostavlati buduť vpolňi auto n o m nyj štataiv otvit na vopros čto na jaki hranicy shodilisja by día Podkarpatskoj Rusi, (tohda Rusinijeju zvannoj) otvičal on : '

„Hranicy tak budut ustanovleny, čto Ru- siny z ado volený budut“,

Sii byli osnovni kroki, sii byli osnovny porozuminija : vpolňi autonomnij štát, v federácii s Čechoslovakami i meždu hra- nicami zadovolitelnymi Rusinam.

S simi obicanijami pred nimi, iz kotorych vsi široko publiko- vaný byli v amerikanskich ruskich gazetach, Amerikánska Národná Rada Rusinov, v horodi Scranton, Pennsylvania, dňa 12. novembra 1918 odnoholosno prijala slidujušču rezoluciju :

„Čtoby Uhro- Rusiny s najširšími samostojatelnymi prá- vami, jak štát, n a f e d e r a t i.v n o j o s n o v i, priklu- čilisja k Československo] demokr^tičeskoj republiki, s ti m usloviem, čto do našoj krainy dolžny prinadležati vsi ori- g i*n a 1 n o u h r o-r u s s k i stolici: Spiš, Šariš, Zemplín, Abauj,' Gômbr, Boršod, Ung, Ugoča, Bereg i Maromoroš“. (Vy fach iz Protokola s dňa 12-ho novembra 1918). Slidujuščoho večera, dňa 13-ho, ja lično predložil odnu rjadno vystavlennu kopiju vyšespomjanutoho protokola Presidentu Masa-

5 —

ryku v českoslovinskom posolstvi (legacii) v Washingtoňi, i on po perečitanii vyslovyl meňi svoju veliku radosť nad zadoVolitelnym i bystrym sposobom, jakim proponovanna unija idet vpered. On tože predosterehal mene, čto se jesť lem riešenie členov Narodnoj Rady kotoroe niože by ti vozraženo na Mirovoj Konferencii v Pariži, i tohda obsuždali my prichodáščij plebescit, kbťórýj — ja obezpečil presidenta o sem — bez somninija potverdit riešenie i otporučanie Narodnoi Rady.

Vyšepomjanutyj protokol s dňa 12-ho novembra 1918, jak ja pozdňijše dozpalsja, peredan byl Presidentom Masarykom ňikomu kapitanu Piseckomu, kotoryj 13-ho febrpara I9l9r. proukazal to dr.

Simeonu Sabovi, predsidateíu Užhorodskoj Ruskoj Rady, kotora vy- slovila byla svoje želanije mati autonómnu Podkarpatskú Rus (zvan- nu nimi Ruskoju Krajinoju) priklučennu k Madarii, i tak samo druhim členam sej Rady, jako dokaz želanija amerikanskich Rusi- nov, jako znak tooo, že čto by Rusini dostali, ked by priklučilisja k Československej republiki.

Plebiscit amerikanskich Rusinov, resuítat kotoroho byl sti- dujuščij :

Dla únii	s Československom	67“/o
	„ Ukrainoju ...	28“/o
	„ Rossijeju meňše jak	1%
*1 n	„ Madarijeju „	l“/o
	,, Halíčinoju „ , „	l»/o

pia polnoj nezavisimostí ,, „ 2°/o (procenta).

s ohromno velikim bolšinstvom potverdil rišenije i otporučanie Narodnoj Rady. Resuítat plebescita, vjedno s protokolom sobranija s dňa 12-ho novembra 1918. poyiren byl odnoj koniissii, sostoja- ščoj iz mene, jako predsidateía i J. G. Gardoša, jako sekretarja- kasira, radi predloženija Mirovoj Konferencii v Pariži. Resuítat ple- bescita otkabelovan byl komissarom Perglerom dr. Benešu do Pariža.

6 —

Komissia pribyla v Paríž dňa 13-ho februára 1919 i tam stritilasja s dr. Antoniem Beskidom, predsidatelem i representantom. Prjaševskoj Russkoj iSíarodnoj Rady, i sejčas ustroila obšču kom- missiju representujusču vsich Rusinov. Šija obšča kommissia kon- ferovala s československimi representantami na Mirovoj Konferencii, dr. Karlom Kramaržom i br. Eduardom Benešom, i predložila im, kromi vyšepomjanutoho plebescita i protokola s dňa 1 njDyembra 1918, slidujušči dalši dôkazy želanija priklučitisja k Českosloven- skoj republiki, imenno :

Kopiju protokola Prjaševskoj Ruskej Narodnoj Rady s dňa 7-ho januara 1919.

Kopiju memoranduma Svalavskoj Narodnoj Rady s dňa 16. decembra 1918. /

Vyšepomjanuty dokumenty priložený byli k „Nemoire M 6, kotoryj Memoire pošli predloženija ruskoj komissii dla peresmotre- nija i ispravlenija byl neju aprobovan jako čestno opisujúci fakta, na kotorych proponovanna Československa-Ruska unija želajetsja. Sej ,.Memoire M 6“ predložil slidujušči vzaimno sohlašenny fakta:

1. Čto Podkarpatská Rus (v kasatelnom Memoire M. 6 imeno- vana Karpátska Rpssia) jesť štát, citujúci storonu 11 : „Lem

četyri rumunski sela byli by tak nájdený v Ruskom Štaťi. oni lišeny suť Rumunii jako konpensacija za malyj okruh Akna-Slatina, so svoimi solanymi baňami, neobchodimymi dla Československoho i Rusko ho Štátov.

2. Čto hranicy Podkarpatskoj Rusi suť dočasný i mohuť byti zmineny i poíipšeny špeciálnym dohovorom meždu Česko- slevenskim štátom i Karpatskoju Rossijeju. CitajuČi storonu 12, linii 4 — 9: „Rusko- Slovenska hranica ustanovlena jesť vremenno . . . šija hranica (rusko-slovenska) možet byti zminena i polipšena, jesli tak želajetsja, špeciálnym dohovo- rom meždu Československim štátom i Karpatskoju Rossijeju.

— 7 —

3. Čto dijstnoje číslo Rusinov jesť 567.867. Citujuči storonu 2: „Po číslam vsích parafij v Madarščíňi bylo v hodí 1910. 537.867 Rusinov, čto zrobit 1Ô8.000 (25®/o) bolše, jak skolko ukazujet štatistika izdanna Madarskim štátom. No číslo po ruskí hovorjaščich v roku 1910. bylo 567.867. Se jesť dij- stno pravdivá sila Rusinov v Uhorščiňi.

4. Čto rusiny žijut v kompaktných massach v . . . stolicach Šariš, Spiš, Zemplín, Užhorod i Bereg. Stolicy Maramoros Ugoča poseleny suť v velikoj časti Rusinami. Citacija so sto- rony 2.

5. Čto unija byla vozmožnoju lem sohlasiem meždu dvoma šta- tami. Citujuči storony 9 — 10: „No majet byti dobri porozuiíl- leno, čto unija sej territorii s Československoju republikoju byla by vozmožnoju lem tak, jesliby Rusiny sami prijali ili želali to.“

Vyšepomjanutyj Mernoire, vjedno z dokumentárni i pridat- kami, predložen byl československimi mirovymi delegatami Miro- voj Konferencii.

Iz vyšepomjanutoho i ŕz dokazov, kotory síidovati buduť, ňit ani toho najmeňsoho somňinija o tom fakťi, čto Rusiny hľadali uniju, synonimnu s federacieju, s Československim štátom, v hra- nicach zadovolitelnych dla Rusinov, t. j. v hranicach čestných i spravedlivych.

Čerez intervenciju dr. Beneša Ruska Komisija v Paríži pri- obrila audienciju u polkovnika House, kotoryj v neprisutnosti Pre- sidenta Wilsona byl načalnikom Amerikanskoj Mirovoj Kommissii, dňa 17-ho februára 1919, i s pánom Tardieu, členom Francuzskoj Mirovoj -Kommissii, tohda predsidatelem vsemohuščoho desjať čle- novoho komiteta, dňa 24-ho februára 1919, Pred oboimi simi ci- lomu svitu známymi mužami, diplomatami, ja, v imeni Rusinov spišil proponovati Československo-Rusku federaciju, i zaosmotril ich lično s kopijami potrebných informatívnych dokumentov, vjedno

8 —

s korotkoju istorijeju akcii Rusinov do toho dňa. O naturi i resul- taťi sich konferencii ja informoval dr. Beneša pismami, datovan- nymi dňa 22-ho februára 1919 i dňa 25-ho februára 1919. Pri sem punkťi interessantnym jesť prímititi, čto tak President Wilson, jak Štatnyj Departament (Ministerija Zahraničných Ďil) Soedlnenych Štátov byli prežde seho uviedomleny^o akcii, osobenno akcii Ame- rikánskej Narodnoj Rady Rusinov s dňa 12-ho novembra 1918, listami lično zasiatymi i datovannymi 15-ho novembra 1918, otvita na kotory, osobenno pozdravitelnyj list Presídenta Wilsona, dato- vaný byli dňa 19-ho novembra 1918. i dňa 27-ho novembra 1918 respek'tivno.

•* Priobrivše informaciju dňa 3-ho marta 1919, Čto propono- vanna^ únia na osnovi predložennych faktov dostala prijatnoe rie- šenie so storony tak zvannoj Špeciálnej Pjať Členovej Kommissii, Ruska Kommissija vložila dalši trebovanijar^ ruki dr. Karla Kra- maŕa i dr. Eduarda Beneša, imenno dňa 4-ho marta i dňa 3-ho marta respektivno, kotory trebovanija teperj známy suť jak „četyr- nadcať točki“. Dňa 4-ho marta popoludní Amerikánska Kommissia Rusinov rušilasja do PŕáKi, lišivše dr. Beskida v Paríži.

Dňa 10-ho marta 1919 Amerikánska Kommissia Rusinov konferovala s Presidentom Masarykom, predložila jemu kópii vsich vyšepomjanutych dokumentov, vjedno s kopijeju „četyrnadcať tóčok‘^ Kommissia sejčas potom rušilasja do Bratislavy, hdi kon- ferovala s ministrom Dr. Srobarom, i potom rušilasja do Pod- karpatskej Rusi, pribyvše v Užhorod dňa 15-ho marta 1919.

Pred príchodom v Užhorod Kommissia konferovala s repre- sentantami Prjaševskoj Ruskej Narodnoj Rady v Prjaševi, kotora odobrila vse, čto sdilano bylo do toho dňa i upolnomočila Ame- rikánsku Kommissiju pracovali v interessi sojedinenija trech Národ- ných Rad, imenno Praševskoj, Užhorodskoj i Hustskoj, každa iz kotory ch želala autonómii dla Podkarpatskej Rusi, no Ískala fede- raciju i sojuz s rôznymi krainami imenno : Prjaševska

9 —

Rada s Československom, Užhorodska Rada s Madarščinoju i Hustska Rada s Ukrainoju. Robota privedení j a sich trech rad k obščomu porozuminiju i sodíjstviju navperedovala s nsobyčajno velikoju bystrosťu i uspichom, i choťa ja lieno prinuždern byl koncern aprilla spišiti v Pariž, Ískajúci dozvolenie ot Mirovoj Kon- ferencii dla československoho vojska zaňati territoriju vostočno ot rieki Uža (Ung), kotora territorija v tom čaši okkupo- vaua byla madarskimi bolševikami, sojuz trech Rad otbylsja polnom sohlasii dňa 8-ho maja 1919 v Užhorodi — dňa mojeho ú vozvraščenija iz Paríža.

Na vyšepomjanutom sobranii s dňa 8-ho maja upolno- močenny representnníy vsich trech nezavisimych Rad sorgani- zovali odnu obsču centrálnu radu pod imenem : „Centrálna Russka Národná Rada'^ i meždu inými odnoholosno odobrili akciju ameri- kanskich Rusinov. Slidujuščii suť vyťahi iz protokola seho sobranija, opisijuči fakta dotyčno voprosov pertrhktovannych y sem expose-i, imenno :

Čítacia: Storona 5: „Dr. Ilija Hadžega razberaje trebovanija naši o hploYnycb, eextach autonómii, nasoj. Odin slavnyj pisateí hovorit, čío toľko taki národy možno federativno sojediniti, kotory s]if odnakoho ple- mení, odnakoj dumki i odnakoho Čuvstva. Naši Ame- ričane ubačili se i zato prosili Wilsona (Slava ! Slava !) žeby my s čechoslovaskami sojedinilisja. Resolucia jeho : ^

Československý štát i Karpatska Rus spolu-

f

/

j

ceny v jednu deržavu — s jedným pravom hraž- danstva — predstavlajut jedno hosudarstvo, koto- roe v z a h r a n ič n y c h, v o j e n n y c h i f i- nánsovych dilach obsce upravla- etsja, vprociichze dilach R u s s k i j Stat samostojatelno svoimi zakonoda-

~ 10 ~

telnymi vlasťami i urjadami sam sebe uprav- | í a j e ; polkovym jazykom vojska, rekrutovannoho - ' na Rusi, dolžen byti russkij, s ruskimi oficerami.“ Odnoholosno priňato.

8. Augustin Vološin .... otzivajučisja na vážnosť sojedinenija vsich sil, predložiť doklad o sojedinenii rad: Hustskoj, Užhorodskoj i Prjasevskoj v odnu Centrálnu Russku Národnú Radu. / Cilami kotoroj byli by 1, voobsčé zascišcati interessy ruskoho na- naroda, 2, p r i h o t o y i t i ustroj a d^m i n i s- t i4- , i prosvititelnoj , d i j a t o s t i n a Š o h o r u s s k o h Q. ,š,tAt a,...,Sob resoluciiU šiju odno- y " holFsno 1"^’' oduševleniem priňalo.

Na sobranii dňa l5-ho maja 1919 C e n t r a Ln.a^ . Russka Národná Rada otporučala mene Presidentu Masaryku za organi- sujuščoho ministra ich . stata, čto slidujuščoho dňa bylo meňi lieno doručeno, jak to vidno iz protokola s dňa 16-ho maja, iz kotoroho cituju slidujuščii:

Citacia : Síorona 1 7, pečatannyj protokol. „Predsidatelstvu- jiíščij privitaje Hrihorija Žatkoviča, jak početnoho predsidatela Centralnoj Russkoj Narodnoj Rady, i , uviedomlaje jeho o jedno holosnom želanii Rady, čtoby on priňal na sebe ne lehku, no dla nas pre- - zyteáŕ.-fl}aamgac>Ljnažsi . autonómii. ' °by

' ministrom. * ’

Hospodin Dr. Žaíkoyič Hrihorij poblahodarit Radu za dovirie i zajavit, čto on hotoy vsi svoji sily požertvovati dla blaha svojeho naroda. Iz mo- rálnych i semejstvennych pričiň ne možet ostatisja konečno v Europi, jednako bez narušení ja svo- jeho amerikanskoho hraždanstva hotov priňaii učas-

4^

Storona

11

tie za ňiskolko misjacev v orgajiiz^gii J^ssk^ átáta, jesli i President Masaryk Qdpbxií: ja§s§ . pred- ložppie.“

Na tom samom sobranii Rada konkrétno odobrila akciju Amerikanskicb Rusinov i osobenno „četyrnadcať tpčki“, predloženny representantam Československoi republikí.

Citacia : Storona 17.: „Ot imeni kommissii, vyslannoj v dila prihotovlenija piana dohovora i trebovanij Russ- k o h o Š t a t a so vzorom autonómii, Dr. Ilija Hadžega čto komissia voobšče prinala tpc ki a m e r i k a n s k o j k o m m ijj,7 i.

Čénfŕalna Rada odobrjaje riešenie kommissii i po Memorandumu Amerikánskych Predstavitelej, sostavit plaň svoich trebovanij v slidujuščich :

Pervyj raz : Rusiny budut sostavlati n e z a v i- simyj štát v Československoj-Russkoj republiki.

Druhij raz : Hranica Uhro-russkoho štata ustanovlena budet tak, jak to opredilat of" ficialno vyslannii representanty Uh- ro-Russkoho štata i representanty Československo j republiki.

Četvertyj raz : Vo v s i c h uprayitelst- V a c h i v n u t r e n n y c h d i 1 a c h U h r o- R u s s- kij štát budet s a m o s t o j a t e 1 n y j.

Dvanadcatyj raz : Vysse privedennyja uslovija i inyja porazuminija i dohovory, nužnyja dla exis- tencii i rozvitka Russkoho Štata i Českoslo- venskpj republiki, v kj u c e n n y hu d,^_t vo f o r- - , m a I n y I k o^ij tjjj^ kotoryj ustanovitsja zakonno

navTaŠ'čennymi representantami Russkoho Štata i Ceskoslovenskoj republiki.

12 —

Trinadcat}^]' raz : Poka sej konečnyj kontrakt ne zaklučitsja, do toho Času ustanovitsja dočasný j, abo de facto Kusskij Sta t, abo territoria, i sesj docasnyj, abo de facto Štát razširjatisja budet na sľidujuščija territorii, i to : Ot Rumunii linia, kotoru ustanovit mirova konferencia ; ot Uhorščiny linia ustanovlaema mirovoju konferen- cieju ; na' sej linii do punkt a, hde šija linia strititsja s zapadne j u hraniceju siksanskoho(szikszói) okruha; dalse zapadna i siverna hranica seho (szik- szói) okruha až do rieki Hernada; po semu rieka Herná d do, vplýva riek, T o r i s y (Tarcza) ; d a I š e k o s i v e r u rieka Torisadopunkta, hde rieka perestu- p i t h r a n i c u s t o I i c y Spis i Šariš; ots- judujužna hranica okruha Hetharš- s k oho (héthársi) i zapadna hranica lub- lanskoho (lublói) okruha v spišskoj sto- lici do Popradremete.

Sej dočasnyj abo de facto Russkij Štát uprav - latisja budet uhro-russkim ministrom, kotoraho vyi- menujet president Cesko-^lovenskoj Republiki, i sej russkij minister bude v y i m e n o v a t i pročich urjadnikov štata, potrebných k c h o r^o s OJ administrácii i upravle- n i j u ^o c a snoho, abo de facto Russko- h o Štata.

Četyrnadcatyj raz: Vo vsich spórach i nedo- rozuminijach, abo protivných interpretáciách dohovora (specialnoho kontrakta) Československa deržava i Russkij Štát imijut pravo appelacii ot

13

najvysšoho Tribunala, imijuščoho jurisdikciju riejiti,, v sich správach, ko vsenarodnoj ligi (League of IŤa-' tions). ' ’

Riešenie sej Ligi na obi storony okončatelno o b j a z ä t e I n o b u d e t. “

Vyšepomjanuťa akcija Centralnoj Ruáskoj Narodnoj Rady, sdilanna v revolucionnych časach, osobenno jak rozlúčenie ot Maderii publično provozhološeno bylo každoju iz trech byvšich Národných Rad, samo sebi, ne smotrja na uznanie 26 ho oktobra 1918 i na uznanie „Memoire-a No. 6“, zrobila iz Pqdkarpatskoj Rusi to, čto Revoíucionna Národná Rada provozholosila ju byti, imenno : de facto štát.

Odna delegácia, sostojašča iz sto dvanadcať urjadnikov i členov Centralnoj Rus^ otputešestvovala v Prahu

i tam ot imeni Podkarpatskoj Rusi toržestvenno peredala dňa 23-ho maja 1919 vyšepomjauutyj, protokol Presidentu - Masaryku^ i čerez neho Československoj republiki. Popo^udni toho samoho dňa odna iz 15 členov sostojašča Špeciálna Kornmissia podrobno konfero- vala s presidentom, pri čom konkrétny dila byli obsuždeny i rie- šenija prinesený osobenno dotyčno organizácii Podkarpatskoj Rusi.

Sej protokol byl zaslan tože dr. Benešu radi predloženija Mi- rovoj Konferencii, jako daíšij povnyj i konečnyj dokaz želanija Rusinov sojedinitisja np osnovi federácii s Československoju republikoju.

Prezident Masaryk, kotoryj uže prežde seho urjadno uviedo- mil pravitelstvo i národ Čechoslovakii o vozmožnosti Českoslo- vensko-Ruskoj únii v svojem tak zvannom „Pervom poslanii‘^ v misjaci januara 1919, otverto vyslovilsja, koii on prijal šiju dele- gaciju, jeho slova buduči dosť akkuratno publikovaný v „Národ- ných Lištách“ dňa 26-ho maja 1919, a sice :

Citacija : „President ve svých vývodech zdôraznil stanovisko kon- štituční, že on sám ne ,muže a nebude samoyo^lne roz-

14 —

hqdpvat, k tomu budou povoláni právoplatní pŕedstavitelé pfikarpatského lidu. Ale musí se ihned pfikročiti k vybu- dováni adminištrace . . . President jest si védom, že štá- toprávni postavení Rusu, resp. Rusiná jest zvláštni, že totiž prihlásili se samostatné k našem u štátu a vyminili si pfedem autonómii. Rozsach této autonómie ovšem pri nutnosti nékterých spoločných zá- ležitosti musí býti ústavní cestou vymezen.

„Ve své odpovédi ko všeobecné audienci zdôraznil duležitost pfikarpatské Rusi pro nas štát, vzpomél toho že o otázce jednal už ve Švýcarsku na samem začatku války. Ale teprve v Americe rozhodli se čctni vystého- valci docela určité pro pripojení k Československé re-

^ 'publice. Američté Rusove pod vedením pana Žatkoviče predložili své *p“o? adavky presidentu Wil- sonovi a Masarykovi a tak spojenci v Paríži uznali p'ožadavek karpatoruských Rusu i

Delegacija vozvratilasja v Podkarpatskú Rus dňa 26-ho maja

1919. Ja že, jako rjadno upolnomočenyj representant,

čtoby načatí konferencii v voprosi ustanovlenija piana dla h o S ta í u.'

Pervyj krok v organizácii sdílen byl na konferencii s p. pre- sidentom, koli ja predložil jemu „Osnovy Organizácii“. Pro spych- nutie Československo- Madarskoj bolšévickoj vojny konferencii byli za čas prervany i opjat prodolženy dňa lO-ho julija, potom-že 13-ho, 17-ho i 22-hp julija 1919.

Byló to dňa 22-ho, čto pan president peredal meňi kopiju uslovij Mirovoj Konferencii dotyčno voprosa avtoňomii Podkarpat- skej Rusi, jakožde soderžanie telegrammy, zasiatej dr. Benešom pánu presidentu, objavlajuči to, čto Mirova Konferencia sama na-

pŕirkli im .právo pri čie nit s e jako autonómni čast k Československému štátu.“

15 —

mirjajet ustanoviti konečnu hranicu meždu Českoslovenso^J^gd:, karpatskoju Ruseju. Še zapríčinilo udivlenie u oboich nas, oso- benno pro vyseopissny fakta, Do prijatija telegrammy konferencii prodolžalisja pod toju teorijeju, čto sej hraničnyj vopros budet, jesli vozmožno, mimo risen meždu nami. Ja peresmotril uslovija Mirovoj Konferencii i m^^l_ legfx, pdgpe^ imenno para-

graf 2. (11. par. Saint Germainskoho dohovora), v kotorom opre- dilena jesť jurisdikcia Podkatpatskoho Sojma, i slovo ,.,Jpcal“ na- chodiísja, kotoroe dnes perevedeno i inkorpovano jesť v 'konšti- túcii Československa (paragraf 2, sekcija 4), jako ,,mistní‘‘, razsuž- dajuči, čto se možet byti obmančivym i možno ne budet pood- nymi tolkovan, jako „vnutrennyj‘', kotoroe značenie majet ono osobenno v vzjazi práv pdnoho autonomnoho štata v Šojedinen- nych Štatach Ameriki. Jak President Masarik obezpečil mene o tom, čto v sem ne budet ťažkosti, i osobenno pro tot fakt, čto pervyj paragraf (10. paragraf Saint Germainskoho dohovora) garantirujet Rusinam jak najširšu autonomiju, ja pristal na cilyj text, jak byl on predložen.

No dotyčno voprosa hranicy ja sejčas uviedomil presidenta, čto jesť to mojeju povinnosťu bez medlenija spišiti v Paríž, čtoby byti obezpečen o tom, že dilo Rusinov bylo rjadno i točno pred- loženo i vsi fakta i suščestvujušči statistiki daný k dispozicii MU rovoj Konferencii, uže i proto, ibo, jak bylo to skazano v „Memo- ire X® 6,“ na madarski statistiki ne možno bylo polahatisja.

N a rišitelnyj rozkaz Presidenta Masaryka jeho privatnyj se- kretár), Jaroslav Cisár sejčas priobrii dla mene reservaciju na Ori- ent Expresní, kotorym ja lišil Prahu toho samoho dňa popoludní. Pribyvše ve Paríž dňa 14-ho ráno ja sejčas konferoval s Dr. Benešom, ministrom zahraničných dil, kotoryj v kratci iníor- moval mene o príčinách neožidannoho riešenija Mirovoj Konfe- rencii, objavíajuči, čto Mirova Konferencia stalasja preorientovan- noju i želajet pro svoi sobstvenny príčiny sdilati hranici Podkar-

- patskoj Rusi jak najmeňši Dalie vyslovil svoju bojazň nad tim, čto hranicy, vopreki jakich nibud krokov i stremlenij s mojej sto- rony, ne budut zadovolitefny dľa Rusinov, i konečno skazal, čto Mirova Konferencia namirjajet ustanovili Sloyensko-Rusku hranicu pri rieki ’Ung.

Ja, rózumijetsja, energično protestoval, skazal, čto holovna pričina našoj únii byl fakt, čto tim Rusiny ne budut rozdileny v dvi ili bolše častej, i dalie otkrvvenno vyjavil, čto stanovišče Kon- ferencii josť ne lem nespravedlivym, ne absolútno nevirojatnym. Ne mohl ja viditi, jak môže to, bytí v interessi Mirovoj Konferencii, čto hdi majet byti ustanovlena hranica, i proto primitil, že ja pev- ný], čto j^esli my sohlasime meždu soboju na hranici, Konferencija pristanet na to. Ja otporučal hianicu, opisannu v 11. paragraf! protokola J ^sC^jStm^noj ^Russkoj^ Narodnoj Rady s dňa 16-ho maja 1919. Dr.^^Beneš peresmotril mappu i vida, čto ona soderžála lu- bovjanskij okruh v spišskoj stolici i vsju territoriju siverno i vo- stočno ot riek Torisa i Hernad, t. j. časti Šariša, Spiša i cilyj Zemplin, sejčas otvičal, že on pevnyj, čto Slovaki ne pristanut na na se. Ja uviedomil jeho o tom, čto ja ne traktujú so Slovakami no československim praviteísrvom na osnovi sohlasij sdilannych i predloženn}^ch Miroyoj KonferenciL Takto ne možno bylo prijti k porozuminiju, riešeniju. No po dalšoj diskusii vzaimno sohlasilosja v tom, čto najlipšim sposobom vyjti iz ťažkosti budet trebovanie toho, čtoby Konferencija ustanovila lem dočasný hranicy, i čtoby . pravo ustanovlenija toho, čto jaki dalši territorii budut priklučeny, majet byti konferencieju riešitelno lišeno mirnomu vzaimnomu ustanovleniju meždu Českoolovenskôm i Podkarpatskoju Ŕusju. Dr. Beneš pristal i obical, že se stanetsja. Na moj vopros, čto jaki garancii majú ja, že Mirova Konferencija prijmet sie porozuminie, on otvičaJ ^„Ja obicaju vam že Mirova Konferen- ciatak zrobit, jak my sohlasilisja, i jesli ň i, ja obicaju vam čto ja ne podpisu mirovoho

— 17 —

dohovora (uslovi i s tirri; jak ja ešče duže jasno pam- jatafu, v znak sohlasija podali my sebi ruki.

Pomoščju dr. Beneša dostal ja reservaciju na Orient Expressi i lišil Pariž na dorohu do Prahi toho samoho večera, priobrivše ot Dr. Beneša pred mojim othodom pismo, v kotorom Dr. Beneš, skazal on, podrobno informoval presidenta o príčinách, jaki rukO' vodili Mirovoju Konferencieju, jakožde o porozuminii, k jakomu my prijšli.

Pribyvše v Prahu dňa 26-ho ja toho samoho dňa zaslal Be- nešovo pismo presidentu, i sam tože pisal jemu slidujuščii : „Bylo by to naprasnym dla mene pojasňati spravedlivosť seho mojemu národu, jesli by taki hranicy byli ustanovleny (imeno rieka Už). Po serióznom obdumanii ja shotovil formu dočasnoho dohovora, kotoru tut prikťučaju... Poneže ja čestno viruju, čto se jest mi- nimum, jake možno ožidati, čto Rusiny prijmut, iskreno nadijusja, čto procedúra prijata budet vami bez materiálno] pereminy‘‘. List datovan dňa 26-ho julia 1919.

Vyšepomjanutyj dočasnyj (predbižnyj) dohovor otporučal rie- šenie hraničnoho sporá slidujuščim spošobom :

Citacia : Paragraf pervyj : Čto ot i po dni 1. oktobra 1919. i do perevedenija formálneho dohovora osobenno spo- minannoho i opisannoho v pjatom paragraf! seho doho- vora Podkarpatská Rus (Rusinia) sostojati budet i so- deržit v sebi slidujušču naznačenou teritorijUj imenno : A. Vsju tu teritoriju ypstočno ot rieki Ung, kotora by la. 4i budet riešeniem ili riešenijami Mirovoj Konfe- rencii ustuplena Československému Štátu pravitelstvom madarskim. B. Vsju tu teritoriju zapadne od rieki Ung, soderžašču časti Spišskoj, Šarišskej, Zemplinskoj, i Už- horodskoj stolic, kotpry osobenno i podrobno nacho- datsja v „Mappi Podkarpatskej Rusi zapadne ot rieki Ung‘h.. (Po ethnografičeskoj mappi Tomaševskoho s

— 18 —

\ . hoda 1906, izdannoj Petrohradskim universitetom na osnovi madarskoj statistiki s roka 1900).

Paragraf tretij : Territoria osobenno naznačena i opisana v „Mappi pod znakom Exhibit izvistna

budet i nazrfečena jako sporná territoria, i v / ’ toj spornoj territorii ne budut deržany národný pere-

L' pisy pred dneni 1-ho maj a 1920. Ot 1-ho ma ja 1920-

do 1-ho augusta 1920 budut tam perepisi, shotovlenny, provadženny i dokončený odnym dvuchčlenovyrn ko- mitétom — odin vyimenovan Československom i odin Podkarpatskoju Rusju vsich obyvatelej kasateínoj spornoj territorii. Sporná territoria v stolicach Spis, Šariš i Zemplin administrovaná .budet Českoslo- ^ . venskom, i sporná territoria v stolici už-

-- horodsko j administrovaná budet Pod-

' " karpatskej u Rusju. Rusiny mati budut

polnu svobodu slova i pečati i pravo skiikati i deržati sobranija v sporných territorijach, administrovannych Čes- koslovenskom.

Paragraf pjatyj : V ustanovlenii kasateínoj koneč- nej hranicy vnimanie majet byti obraščno ne lem na ethnografičeski data, ukazanny vyšeopisan- nym sposobom vzjatym c e n s u s o m, no i na ekonomieny, geografieny i administratívny trebovanija Podkarpatskej Rusi".

Byl ja prizvan na konferenciju s presidentom dňa 29-ho julia 1919, v kotoroj ministr vnutrennych dil Švehla tože bral učastie. President protivopostavilsja formi dohovora na toj osnovi, čto dohovor móžet byti pereveden lem meždu dvuma samo- d e r ž a v n y m i š t a t a^ m i i čto Podkarpatská Rus eščď ne ma- jet svoich konstitucionych representantov. Po trech

— 19 --

hodinnoj konferencii prijšli my k slovesnomu porozurniniju, kotoroe — tak bylo sohlašeno meždu nami — vložiisja v pismo, i jak President Masaryk skazal meňi : „My dvoje otkončirne to“.

Potrebným spomnuti tut, čto podčas sej konferencii president peredal meňi odin kabelgram, kotoryj on dostd on Amerikanskoj Narodnoj Rady Rusinov, k kotoromu priklučena byla kopija sob- stvennoručna otvita jeho na se. V kabelgrammi prosilasja informa- cija, ci osnovajutsja na pravdi viesti, čLo ja postnían byl Česko- slovenskimi vojakami i čto ja nachodžusja v službi madarskich boľševikov. Soderžanie seho telegrama, jak tože fakt, čto výhod- ným vidilosja dostati odobrenie Amerikanskoj Narodnoj Rady na vyšepomjanutoe sohlasie, privelo k tomu, čto poležnym by bylo dla mene navščiviti Ameriku i lično oproverhnuti viesti, rozsiro- vanny neprijateľami Československo -Ruskoj únii, jakožde priobristi odobrenie sohlasija, kotoroe v poodnych dilach rozdiťajetsja ot trebovanija Rusinov.

Dumajuči, že dila teperj bystro podjut vpered, ja pervie pis- mom, datovannym 1-ho augusta, uviedomil Dr. Beneša, čto dňa 29-ho julia na konferencii s presidentom i ministrom vnutrennych dil sohlasilosja nad sposobom zaobchoždenija v dili Rusinov, i meždu inými dilami „prijšlo k sohlasiju v voprosi hranie y, a to sposobom izviščennytn vam na konferencii dňa 24-ho“. Ňiskoíko dne] potom sdiial ja čerez neho potrebný rasporjaženija, čtoby rušitisja iz Havre, Francii, dňa 16-ho augusta. Ja byl pevný], čto formaínoe shotovlenie i podpí- sanie sohlasija, uže podrobno ustanoviennoho, ne vozmet bolše, jak odin týždeň, ili desjať dnej. Shotovivše essenciju sohlasija ja čekal na oblicannyj prizyv, i poneže ne čul ja ničoho za odin týždeň, spišil ja dilo odnym pismom, datovannym 6-ho augusta 1919. Konečno dňa 12-ho augusta ráno, poneže ne dostal ja ani prizýva ani dokumentoVj ja lično posol v urjad privatnoho sekre- tarja presidenta, Jaroslava Cisafa, i poťolkujuči jemu, čto. ja pri-

— 20 --

nuždem otojti v Pariž toho popoludní, treboval audiencii u presi- denta. President otpovil, čto on zaňatyj, i poneže ja prihotovlen byl na takij slučaj, dal ja sekretarju odin exemplár tak zvannoj „Proklamácii dňa 12-ho augusta 1919“, kotora predstavlajet suš- čnosť sohlašenija konferencii dňa 20-ho julia, vjedno s personál- nym listom dla nemedlennoj konsideracii presidenta, s ťim, čto ja čekati budu na otvit. V sem pismi meždu inými* pisal ja :

Citacia : „V mojej roboti v Ameriki ja duže prepjatstvovan ^ budu, ^ne majú formalnoho pisemnoho ^doklída o dilach, sohlašennych na kon- — ferenciidňa 29-hojulia, kotory ja na- dijusja mati potverdženo A m*e r i k a n s- koju Narodnoju Rado j u Rusinov. No jesli Národná Rada bude t mati absolute dovirie v mojem dokladi nedokazannom možnoindírektno podaritsja meňi os- j a h n u t i c i I svojej m i s s i i. Budet to delikátna robota, no ja pevnyj, čto podaritsja meni osjahnut moju cil.

ímena pročich četyrech členov Ruskoj Antonom - ^ : noj Kommissii, o kotorych s o h 1 a s i 1 o s j a, suť : Major pEugenij Puza, Hust, župa maramarošska ; Dr. Julij i Braščajko, Hust ; Professor Augustín Vološin, Užhorod;

' Dr. Vladimír Turkiňak, Prešov, župa šarišská.

Veliku potrebu majú na mappu Tomaševskoho^ kotoru ja lišil u Vašoj Excellencii, i prosil by ja, čtoby ona doručená byla meňi čerez pana Cisaľa^ jesli bylo by vam nevozmožno dati meňj audiencijupred moim otchodom dnes j popoludní.

Ja shotovil odin doklad dla Centralnoj Russkoj Národ noj Rady v U žhorodi, koto-

— 21 —

ry j ja sim priklučaju. Jesli nájdete doklad p r i s t o j n y m, i pristojnym osobenno dla publiČnoj viedomosti. či byli by vy tak dobryj postaratisja o za- slanii jeho do (Jžhoroda ?“

Privatnyj sekretár vzjal pismo i doklad k presidentu i ko- rotko po sem ver nulsja nazad i uviedcmil mene že president žalujet, čto na možet prijati'^ mene, no čto vkratci peresmotrit predloženny dila i prosil mene, čtoby ja malo počekal. ČGkal ja okolo odnoj hodiny, možno meňše, koli dan Cisaf opjat posol do presidenta i vernuvše otdal meňi doklad adressovannyj Centrálnej Russkoj Ná- rodnej Radi v Užhorodi so slovami : „President k a ž e t, čto jesť to v porjadku‘^ Na se ja otvičal : „Tohda dužje do- brí, ja sam doručuto R^a d i, no mušu mati podpis presidenta v SV iditelstvo toho, čto vse jesť v po- rjadku, jak vy kážete, i sootvičajet uslovijam úst- neho porozumini j a s dňa 29-ho julija.‘^ Na se pan Cisaf otvičal : „President jesť duže zaňatyj, on skazal, čto jesť vse v porjadku, i poneže vo vsich takich dilach ja upolnomočen svi- ditelstvovati o pravdivosti takich faktov, vse v poriadku budet‘‘. Jak to skazal, vzjal doklad i sobstv/ennoručno napisal slidujušči na konec jeho:

„Vidél President Republiki ČSL.

12/ VIII. 19. Jaroslav Cis^f, osobní tajemnik.“

Pan Cisaf tože uvidomil mene o tom, čto mappa Tomašev- skoho, kotoru ja prosil ot presidenta, ne nachoditsja u presidenta, ibo on otdal ju odnoj kommissii.

Toho samoho popoludní pred moim otchodom ja lično pere- dal vyšepomjanutym sposobom podpisan doklad Vasiliju Takač, sekretarju Centrálnej Russkoj Národnej Rady, kotoryj byl v Prazi, i tože dal nim i odnym drubim svidkom, professorom Spalbju, sviditelstvovati dotyčno točnosti kópii jeho, kotora mala by ti pred-

7v ložena ameriksnskim Rusinam. Sej doklad, kotoryj dnes izvistnyj

ä jesť pod imenem „Proklamácia dňa l2-ho augusta 19 19*^ jesť do- slovne, jak slidujet: •

Citacia: „Centrálnej Rus’koj Národnej Radi,

: v Užhorodi.

> Počtennyj HospodiruPredsidatel I

Počtenny členy !

Po ňiskolkich konferencijach s Hospodnim Presi-

dentom dr. Slasarykom, takže po konferencii s minist- rom vnutrennych dil Dr. Švehloju, majú sčasťa uvi- domití vas, čto Československoje praviteístvo vyimeno- valo mene presidentom Ruskej Autonóm- nej Direktórií. (Primičanie : Dekret vyimenovanija Č. 206/19. R. T., podpis Tusar^. Direktorija sostojati bud^ okrem mene iz četyrech členov, kotory budut v korotkoj buduščnosti vyimenovany.

\W: Členy direktori! budut dijstvovati v sohlasii s ho- spodinom generálom Hennoque-om v tich časťach našej deržavy, hdX^vlasť Československej republiki ne uprav- íajet, a to do toho čaša, doly., na mirovoj konferecii o ňiskolko voprosach našej deržavy ne budet okončatelno riešenp. Po riešenii tých voprosov vyimenujet, sohlasno postanovjeniju mirovoj konferencii, Hospodin President Česko-Slovenskoj republiki pervoho gubernátora Rusin- sl^ autonómnej deržavy. Koli budet takož ustanovle^na 1^§mca meždu slovakami i rusinami.

K našej deržavi budet okončatelno prinad- ležati: olubjanskij okruh Spišskej stolicy, sivernajá ' časť Šarišskej i Zemplinskoj stolicy, siverna i

vostočna časť užhorodskoj stolicy, cila Berežan- ska, Maramorošska i Ugočanska stolica. Druhí ja časti, kotoryja my želali, ostanutsja neutrálnymi do toho

čaša, dokla narodnaja perepis ne prevedená. Narodnaja perepis budet prevedená ped veditelstvem kemiteta se- stejaščehe iz člene v rusinev i českeslevakev.

Užheredskej župy neutrálna ča'sť budet administrevana našimi vlasťami

Rusinska deržava budet sampsto^ v dilach jazykevych, skelnych, cerkevilycK i v v s ich dilachvnutrennych.

Budet imiti sveje naredneje sebranie v Užheredi. Okrem tehe budet mati sveieh pred' stavitelej v narednem sebranii v Prahi.

Sej čas prinužden jem v eficialnych dilach pejti de Ameriki, a takže, čteby najskerše materialna i me- raina keeperacia byla meždu amerikanskimi rusinami i Vami zabezpečená.

Hranicy meždu rumunami i nami na mirevej kon- ferencii ešče ne suť pestanevleny.

De svidanija estajusja s hlubečajšim peČteniem,

V Prahi, 12. augusta 1919. reka. Vaš druh,

Ž a t k e v i č.

Vidél : President Republiki ČSL.

Seen by the President

12/VIII. 19. Jareslav Cisár,

esební tajemník.

Pedčas mojeho pebytija v Ameriki Preklamacia dňa 12-he augusta byla deslevne publikovaná v amerikanskich ruskich ga* zetach, i vsi v sich nachodaščiisja fakta byli položeny v report, kotoryj ja predložil Amerikánskemu Kongressu Rusinev, na koto- rom prítomný byli delegaty vsich ruskich organizacij v Sojedinen- nych Štatach Ameriki i kotoryj deržan byl v ho.rodi Homestead Pennsylvania, 15. i 16. septembra 1919. Na sem kongressi ja pub- lično vyjavil, čto „Podkarpatská Rus budet mati autonomiju u naj-

— 24 —

vyššom značeniju slova^^, čto hranica ustanovlena budet sposobom opisannym v mojoj proklamácii, i tak v sem delikátnom voprosi „Rusiny i Čechoslovaki dostanut to, na čto spravedlivo oprávnený suť^, Vyťach iz pečatanoho reporta presidenta Direktorii),

Nad slyšaniem seho reporta lično iz usí svojeho representanta na Mirovoj Konferencii i takožde Presidenta vlaďijuščoj Direktorii svojej rodnej žemli, Konvencija odobrila opisanyj plaň i yspychla v radostnú demonstraciju, kotora vpolňi desjať minút deržala.

Podčas mojeho’pobytija v Ameriki, kotoroe polne bylo uspi- chom, ja tože dostal ot ,,Seredno Furopejskoj Únii“ slavnyj „Sered* no-Evropejskij Zvon Svobody hoda 1918“, kotorym zvonilosja 26. oktobra 1618, koli „Deklaracija nezavisimosti preslidovannych se- redno-evropejskich národov“ lično pročitana i provozholožena byla cilomu svitu Presidentom Masarykom.

Po mojem vozvraščenii v Prahu ja lično peredal exemplár protokola vyšepomjanuťoho Kongressa Rusinov presidentu Masa- ryku, jakožde exemplár mojeho reporta predloženoho na sem Kon- gressi, exemplary amerikanskich gazet, osobenno-že tyždennik ame- rikanskich Rusinov, v kotorom reprodukovaný byli točný kópii mojeho vyimenovanija Presidentom Direktorii i ,, Proklamácii 12-ho augusta 1919“. Točným Časom peredanija sich bylo 13-ho ok- tobra 1919.

S dumkoju oduševlenija, jakim amerikánski Rusiny podpo- rovali uniju^-ja byl ne lem nezadovolen, no dijstno rozhorčen, jak byl ja uvidomlen, čto iz sohlasij (dohovorov) i obicanij nič ne bylo .^scfilano československim praviteístvom. Vyimenovanie členov Direk- Úorii ne s'färósjá, v cfŕTi hranič nič ne bylo zrobleno, Dalie byl ja informovan, čto pravitelstvo zaslalo nikoho dr. Brejchu za načal- nika hraždanskoho pravlenija, hlavnoju cifu kotoroho zdalosja ■'byti rozdilenie Rusinov v jak najbolše frakcij, On dal vycenzuro- vati iz domasnych gazet fakt mojeho vyimenovanija Presidentom Direktorii, choťa on sam lično lišil byl svoju kartku u mene dňa

— 25 —

29-ho julija, po konferencii, i takožde zapretil gazetam publikovali »,Proklamaciju dňa 12-ho augusta 1919“ i dal to vycenzurovati v svojej cilosti.

Ja v pismi i lieno pri konferencii s Presidentom Masarykom dňa iS'ho oktobra 1919. ostro protestoval, no president skazal, že on čekal na moje vozvraščenie i čto ot teper dila bystro budut idti — jak on skazal — ,,vse budet v poriadku“. Konferoval ja 16-ho oktobra s presidentom Masarykom i ministrom Svehloju, re- sultatom kotoroj konferencii bylo to, čto sejčas po pribytii iz Už- horoda Dr. Brejchy, kotoryj ožidajetsja každoj minutý, ministr Šve- hla, dr. Brejcha i ja sojdeme i vjedno vypracujeme podrobnosti tak zvannych ,, Generálnych Štatútov dla organizácii i administrácii Podkarpatskoj [Rusi“. Ministr Švehla priobical meňi, čto zakličet mene, jak skoro pojavitsja Dr. Brejcha u neho.

No ja ne dostal do 21-ho oktobra prizvanija, choťa Dr. Brejcha byl v Prahi najmeňše za četyri dni pred tym. O pjatoj hodiňi po- poludní vyšepomjanutoho dňa ministr Švehla, v prítomnosti Dr. Brejchy, otdal meňi ne plaň, kotoryj my mali obsuždati, no „Ge- nerálny Štatúty dla organizácii i administrácii Pfikarpatskoj Rusi, K. č. 21,333/19 m. r.“ Ministerskoj Rady. Rovnočasno byl ja informovan, čto dr. Brejcha vozvraščajetsja do Užhoroda toho večera i proto ňit pustoho čaša. Po soveršennom peresmotrenii seho „K. č. 21, 333/19 m, r.“ ja riešitelno otkazal svojeho sohla- sija pro pričinu, čto bylo to nepolitičnym," nepolnym, nespraved- livym i nesohlasnym s porozumlennym dohovorom. Ministr Švehla i ja probovali prijti k dajakomn kompiomissu, no koli o 8-oj ho- diňi Dr. Brejcha vyjavil, čto po jeho mňiniju kompromiss darem- nim sja vidit i čto on prinužden lišiti konferenciju, čtoby ne za- pozdil želizničnoho pojizda, konferencija prišla k koncu. O ňiskolko minút Dr. Brejcha lišil komnatu, i my tohda sohlasilisja s mini- strom Švehloju, čto ja vložu moji vozraženija v pismo i tože kon- ferovati budu v sem diíl s ministrom zahraničných dil Benešom, kotoryj byl vpolňi znakomyj intencijami Mirovej Konferencii, do- tyčno seho.

— 26 —

Po shotovlenii obicannych podrobných vozraženij konferoval ja s Dr. Benešom, takožde ministrom Švehloju, podal oboim odin exemplár sich i tak samo zaslal odin exemplár presidentu.

President Masaryk prizval mene na konferenciju dňa 30-ho oktobra, na kotoru, jak ja doznalsja po mojem pribytii, i zahra- ničnyj ministr byl prizvan. Presidenh choťa byl chvoryj i privja- zan k posteli, privital oboich nasVs exemplárom moich popravok i olovcem (karandašom) v rukách. Sii popravki nosjači titul „Ispravlenija, pereminenija i dodatki k proponovannomu administra- cijnomu pianu“ byli s punkta na punkt pertraktovaný presidentom, dobrý ili planý svojstva obsuždeny, i konečno prijšlo k polnomu sohlasiju. Ja pristal na popravki v mojej kópii, president — že v svojej. President rasporjadil Dr. Benešu uviedomiti ministra Švehlu o resultati konferencii, i ja s mojej storony priobical sho- toviti spisy tak osjahnutoho dohovora.

Dňa 4-ho novembra ja lieno predložil ministru Dr. Benešu shotovlennyj dohovor i potom na jeho instrukciju predložil to mi- nistru Švehlovi i pojasnil jemu, čto šija kopija Generálnych Šta- tútov stritilasja s odobreniem president a i zahraničnoho ministra Beneša. Po sej informácii ministr Švehla tože V3^slovil svoju appro- baciju i priobical, čto dokument predložen budet nim Ministerskej Radi dňa 6-ho novembra. Pro nespodivannu chvorotu ministra Švehly — jak byl ja informovan — dilo ne bylo predloženo Ministerskej Radi dňa 6-ho. Pro bojazň, čto dilo opjat ťahatisja budet, ja v pismi, datovannom dňa 8-ho novembra, appeloval do presidenta i prosil jeho intervenciju v spišenii dila. President priz- val mene na konferenciju dňa 10-ho i po niskolko sobstvenno- ručnych meňšich popravkach na- mojem exemplári Generálnych Štatútov skazal, čto sejčas po konferencii hovoriti budet s ministrom Švehloju i uviedomit jeho o resultaťi našoj konferencii, i rovno- časno otporučal, čtoby i ja hovoril s ministrom Švehloju jak skoro on dokončit audenciju s nim. Tak sja stalo, čto po audencii ministra Švehly u presidenta hovoril ja s nim. V samom načali na-

— 27 —

šoj besidy ministr Švehla vyjavil, čto jak on znajet polnoje porozumi- nije bylo osjahnulo meždu presidentom i mnoju, na čto ja ukazal jemu Generálny Štatúty odobrený i v ňikotorych dilach popraví eny sobstvennoručnym pisaniem presidenta. Po peresmotrenii Gene- rálnych Štatútov i porovnanii jeho svoim exemplárom priobical meňi, čto dokument n e zrnine n n o, vjedno s vyimenovaniem členov Direktórií, na kotorych sohlasilosja, predložený budut Ministerskoj Radí radi odobrenija slidujuščoho dňa.

Pri sem treba uvažati na to, čto tak zvanny „Generálny Štatúty dla organizácii i administrácii Podkarpatskej Rusi“ sos- tojali ne lem iz časti prohološennoj obščqj publiki dŕía 18-ho novembra, korotko po rnojem vvedenii v urjad, no dijstno i fak- lično sostojali iz sľidujuščich častej :

1. Generálny štatúty dľa publiki.

2. Štatúty Ruskoj Autonomnoj Direktórií.

3. Lista urjadnikov v vyimenovanii i propuščenii kotorych Direktórium malo mati pravo veta. ^

Ministr Švehla po 'sdilanii vyšepomjanutoho obicanija zapro- sii mene prijti v kancellariju ministr-predsidatela slidujuščoho popoludní e 6-oj hodiňi, hdi Ministerská Rada deržit svoji sobranija.

Slidujuščoho popoludní pribyl ja v kancellariju ministr- predsidatela o 6-oj hodiňi i okolo pol sedmoj hodiňi ministr Švehla prijšol v komnatu i uviedomil mene, čto Generaľnj^ Šta- túty n ez m i n e nn o odobrený byli s odnym izjatiem, imeno, čto paragraf dotyčno prava direklorii sdilati potrebný vydatki dla rjadnoho končení j a svoich funkcij, ne byl prijatý]. Dotyčno seho odnoho izjatija kazal on, čto Ministerská Rada prijala jeho v principi, no otporučal, čťoby to inače bylo vyraženo K semu, čto ne bylo vytalnym punktom, ja tam na mišti pristal. Ja sejčas zvidalsja, ci direktory, jak sohlasilosja, byli vyimenovanz, na čto on skazal, čto i to krásno perejšlo, no primitil, Čto bylo by to dobroju ideju podati Generalu Hennoque,

vojennomu diktátom, pravo vyimenovati ňiskolko dopolnitel- ny ch členov. Na moý protest, čto ja ne mohu pristáti na to i vsehda argumentovati o pereminach, osobenno že v sem dili ne mohu pristáti na povirenie takoho važnoho prava Generalu Henneque, poneže jesť to absolútno potrebným, čtoby členy Direktori! byli v polnom porozuminii i sohlasii s presidentom i vice verša, on perestal urgovati šiju točku. Ja tohda uviedemil jeho o tom, čto jesť to želanie presidenta, čtoby ja rušilsja do Užhoroda bez med- lenija, i čto ja zrobil rasporjaženija lišiti Prahu 14-ho. Ministr Švehla, kotoryj — primititi treba — poviren byl tohda vedeniem dil Podkarpatskoj Rusi, pri rozlučenii priobical meňi, Čto pred moim otchodom zaosmotren budu potverdženňym exemplárom Generálnych Štatútov, takožde novým vyimenovaeiem jako pre- sident Direkíorii iz toj pričiny — jak on skazal meni — čto dup- likát certifikata ministr-predsidatela Tusara ne vozmožno najti meždu dokumentárni Ministerskej Rady. Dodyčno vyimenovanija Členov Direktori! on skazal, čto ťi budut v rukách Generála Hennoque, vojennnoho diktátora, pred moim prišestviem v Užho- rod. V deň mojeho otchoda^ dňa 14-ho, ja ne dostal ňičoho kromi mojeho n o v o h o vyimenovanija presidentom Direktori!, Ja sejčas hovoril s Dr. Saparoju, šéfom kancellarii ministra, i že- lal nemedlennu audienciju s ministrom i potolkoval jemu potrebu konferencii. No byl ja informovan, čto ministr ne možet prijati mene i čto vse budet po mojem pribytii v Užhorod tak, jak obicano. Rušilsja ja do Užhoroda v nažii, čto vse budet po dohovoru

Po prišestvii v Užhorod i vvedenii v urjad Generálom Henno- que, vojennym diktátorom, doznalsja ja k mojemu velikomu udiv- leniju, cto : ' "■

1. V publikovannyeh statutach slovo „soudnictvi- (sudebni- čestvo) vylišeno bylo.

2. Vyimenovanie Direktorov ne bylo vojennomu diktátom doručeno.

— 29 —

/3. Štatúty Ru-ikoj Direktórií, dajuščii Direktórií pravo veta v vyimenovanii i propuščenii urjadnikov, vyimenovannych vojennym diktátorom, tože ne pribyli.

4. Paragraf dotyčno práv a direktórií sdilati potrebný expensy dla rjadnoho končenija svojich funkcij ne byl inače v y r a ž e n, no c i 1 k o m v y I i š e n.

Ja protestoval do Prahi písmom i telegrammami, dostal otvita čto dilo budet sejčas ispravleno, i koli dňa G-ho oktobra, podcas \

'rozhovora Dr. Brejcha spomnul, čto dostal on telegrammu, soder- žašču vyimenovanie Direktorov i čto dvoje iz členov, na kotorych sohlasilosja, byli ustraneny, imenno : T. A. Žatkovič i , Majer É» Puza, i čto vmisto nich Dr. Julij Hadžega byl vyimenovaty i infor- mácia hladajetsja o mistoprebyvanii Kirilla Prokopa, kotoryj tohda internovan byl v Polšči, ja sejčas posol do Prahi protestovali lieno.

Na konferencii dňa 9-ho decembra, v kotoroj kromi mene Pesident xMasaryk, ministr-presidatel Tusar i ministr vnutrennych •,m dil Švehla brali účasti ja, ja predložil cilóje dilo pred nich i po ^ dolhoj debatťi bylo vzaímno ustanovleno, čto vyimenovanie Dr. 4 Hadžegi, kotoryj vyimenovan byl vmisto T. A, Žatkoviča, postojit — príčina danna b\ la ta, čto pod českoslovonskim zákonom dvoje tf braťa ne mohut bytí na odnoj kommissii i čto Major Puza budet 4 sejčas vyimenovan. Dalie Štatúty Direktórií, teper ispravlenny jy sobstvennoručnym pisaniem presidenta, sejčas zaslaný budut vo- 'í jennomu diktátom. Sií Štatúty meždu inými predpísali, čto : v

Citacia : „Direktórium bude m í í i právo veta

pri jmenování a odvo lán i u r e d n i k á ' j menovaných ,.administratorem, resp. v o j e n s k ý m d i k t a t o r e m “ .

Takožde na koncu napisano jesť sobstvennoručnym pisaniem presidenta slidujuščoje : !

„9/Dec. — Tusar — Švehla — Žatkovič — R.“

s riešitelnym porozuminiem, čto v budúcnosti dila Podkar- patskoj Ŕiiší"otobrany budut ot jurisdikcii míŕiíštérstva vnutrennych dil i vložený v ruki ministr-predsidatera, čto dijstno stalosja dňa ® • 1-ho januara 1920, ja vozvratilsja do Užhoroda. No samo tak g stalosja jak prežde: ani Štatúty, ani vyimenovanie Majora Puzy ne došli. Tak ja dňa 19-ho januara opjat posol do Prahi v sop- rovoždenii slidujuščich členov Direktorii : • Dr. Braščajko, Dr. To- ronsky i nevyimQnovannym členom, Majorom Puzoju. My predlo- žili presidentu dňa 26-ho i Minist^rskoj Radi dňa 27-ho exemplár ppQíesta Pervoj Centralnoj Ruskoj ^Narodnoj Rady, takožde trebo- vanija Direktorii. Dňa 27-ho konferovali my s ministrami Švehla, Beneš i Hodža, koli ustanovleno bylo, čto vyimenovany budut tri komitéty, čtoby podrobno pertraktovali točki, imenno : T e r r i - tprialnyj Komitéte t, Konstitucionnyj Komitét i A d rn i n i s t r a t i v n y j K o m i t e,»t. Territoriaínyj Komitét deržal sobranie, na kotorom pojavilsja i Dr. Hrusovsky, jako rep- resentant Slovákov, no ne mohlo prijti k porozuminiju proto, ibo Dr. Hrusovsky vyjavil, čto ich klub, imenno Slovenskij Pariamen- tarnyj Klub, riešil dobrovolno perepustiti Podkarpatskoj Rusi lem teritoritu ležašču meždu riekami Ung i Cirvka, imenno časť užho- rodskoj župy i duže malú Časť sivero-vostočnoho ^emplina. (Čislo j. 2780 preš. Minisíerstvo zahraničných veci. Predmet: Odpoved na č. j. 27367/19 m. r. Rozhraničenie medzi Slovenskom i Kar- patskou Rusou). Direktória riešitelno otbrosila šiju prosposiciju i Territoriaťna Komrnissia takto rozojšla. Toho samoho dňa popo- ludni Knnstitucionna Komrnissia sojšla i po niskoíko minutovoj debati rozojšla s íim, čto opjat zasidati budet, jak možno budet dostati report Administrstivnoho Komiteta. Administrativn3^j Komi- tét nikohda ne mal sobranija, i tak cila procedúra s^ľiaskom do- končilasja. Ja tohda shotovil i zaslal formálny trebovanija, osno- vanny na zroblennych dohovorach, i byl prizvan presidentom na konferenciju dňa 10-ho februára, na kotoroj konferencii minister-

— 31 —

skij sovitnik Dr. Pallier, načalnik ruskoho otdilenija ministr-pred- sidatelstva, tože bral učastija.

Moji trebovanija podrobno byli pertraktovaný i bylo meňi obicano, čto pravitelstvo formalno zašlet meňi otvita. Ja dostal otvit, s podpisju na koncu „Pallier^‘, kotoryj ne lem ne prijal mnoju podaných trebovanij, no ani ne prtkosnul voprosa hranie, autonomiijii pr., i v kratci zanimalasja lem voprosami administra- tívnymi.

V otvit na sej tak zvannyj „Pallier, Memorandum“ ja zaslal dňa 14-ko februára odnu dolhu i podrobnú listu trebovanij opi- sujúci pričiny na sii trebovanija, itreboval, čtoby eesko- slovenskoe pravitelstvo dalo meňi rjadno- vystavlennoho otvita na riešiteľný projekty, p'eredanny uže 27-h ojanuara, do 1 7-h o tekuščoho misjaca. Jesli ne dostanú do toho čaša otvita ot pravitelstva, deržati budu to negatívnym. Poneže otvit, doručen meňi 17-ho, ne byl prinadležnym, rjadno vystavlennym, po zaslanii kasatelnoho otvita radi rjadnoho potver- ždenija toho samoho dňa, čto nikohda ne bylo sdilano, ja dňa 19'ho februára podal svoju resignaciju.

Členy Direktórií svoimi resignacijami, datovannymi dňa 2-ho marta 1920 ukazali svoju solidárnosť. Písmom, datovannym 9-ho marta ja spišil prijatie mojej resignacii. Tak stojali dila za dolhij čas. Pravitelstvo nv choťilo dati meňi sviditelstva o tom, čto moja resignacija byla prijala, i konečno čerez ličnu interveiiciju presi- denta prijšlo k sohlasiju, čto hraničnyj vopros lišen budet riešeniju meždu sojmami Československa i Podkarpatskej Rusi, v dilach autonomii-že pravitelstvom Československa ne budut prinesený zadný riešenija, jaki protivjatsja riešenijam Mirovoj Konferencii. Tak urjad gubernátora byl meňi silovan, kotoryj na riešitelnoje zelanije prominentných Rnsinov ja sohlasil prijatí. Pravitelstvennoje riešenije Ministerskej Rady s dňa 26-ho apríla publikovane bylo,

— 32 —

kotoroe meždu inými zrobilo rasporjadžsnie na ustrojenije Guber- nialnoj Rady. Perebral ja svoj urjad pod duže ťažkimi obstojateí- stvami, podrobnosti kotorych mobut byti istoríčno interessantnymi, no tut ne slúžili by poleznoj čili. Moje pervoje dilo, jak guberna* ■ tor^, bylo ^ vydanie pdr\.Q^ „M a n i f e s t a'‘. Sej Manifest shotov- len, aproboyan i vydaň byl sohlasiem pravitelstva. Izdan i rozši- { ; • ren byl agentami pravitelstva i kontrassignovan vice-gubernato- ; rom Petrom Ehrenfeldom. Memorandum sej meždu iným predlo- '■ žil, čto :

Čítacia : „Konečnoje riešenije voprosa hranicy Podkar- p a t s k o j Rusi, kotoryj pod uslovijami vyšepomja- nutych Generálnych Štatútov lišen byl obščomu rieše- niju Rnsinov i Slovákov, ne privelo k čili, i p r o t o lišen jesť konsíitucionalnomu pravi- telstvu i parlamentu Československo} i’ republikii sojmu(parlamentu)Podkar- p a t s k o j Rusi.

(Výťah iz Manifesta Gubernátora Žatkoviča, kontrassigno- vannoho vicegubernatorom Ehrenfeldom, publikovannoho 19-ho junia 1920).

Perebral ja urjad gubernátora v polnoj viedomosti ohromnoj velikosti roboty, jaka ožidala mene, lem pod tim usloviem, že byl ja obezpečen, čto oderžu ja najdalšu kooperaciju so storony če- skoslovenskoho pravitelstva. No s sožaíiniem prinužden ja konsta- tovatr, čto šija ožidanna pomošč sostojala holovno iz obicani], no . ne iz cfil.

Ja soveršenno objasnil presidentu i druhim, čto s perebra- niem urjada gubernátora ja zaderžal sebi pravo provaditi dila tak,

* čtoby Podkarpatská Rus dostala tu autonomiju, na jaku ona spra- vedlivo, po dohovoram i ríešeniju Mirovoj Konferencii opráv- nená jesť.

— 33 —

Po perebranii svojeho urjada ja intensivno koncentroval svoje vnímanie na vyroblenie piana, kotoryj byl by obezpečeni^m dta Rusinov, čto ich autonomija rešpektovaná jesť pravitelstvom, ko- toroe konečno prispijet k perevedeniju prijatelskoho porozuminija mezdu nimi i jich slavianskimi braťami Čechami i Slovakami. Po tech misjačnoj orientácii i učeniisja tutošnych obstojatelstv, ja per vyj raz jak gubernátor pošol do Prahi, predložil ličnyj referát o obščom položenii Podkarpatskoj Rusi. Rišeno bylo^^ go^^yybory poderžany budut v januaru 1921. Ja predložil pravitelstyii projekt vyborovoho prava jakožde pŕojeŔt konštitúcii Podkarpatskoj Rusi a^sice y septembru i oktobru respektivno..

Po učastvovanii v novoročnej audiencii presidenta, vjedno s pročimi členami kabineta, ja dňa 3-ho januara opjat konferoval s ■ ministr, predsidatelem. Po vyraženii svojeho sožialinija, čto danny obicanija ne byli poderžany, ja, oso'benno pro prichodaščii národný perepisi, spomnul i treboval, na osnovi tu podrobne opisannych dohovorov, riešitelnp v pismi :

„čtoby po povodu censusa pri slovenských censuso- vych urjadnikach byli v neutrálnej terriíorii vyimenovany tože rusky ceasusovy urjadniki'". Ministr-predsidatel obezpečil mene, čto sejčas soobščitsja s Dr. Mičuroju, ministrom s polnoju vlasťu dla Slovenska, i Uspor- jadit šije ďilo.

Dňa 25-ho januara ja zasial ministru Dr. Mičuri pismo č. Č. R. 77, opisujuči vyšepomjanutoje i pročii diia, ukazujuči spraved- livosť rnojeho trebovanija i želal día Rusinov v .Slovensku, oso- benno Ligi Rusinov, pravo svobodnoho slova i pečati, pravo javno deržati sobranija v Slovensku, čtoby oni mohli potolkovati * národu náturu i vážnosť prichoďaščoho censusa, i tože, čtoby pri slo- venskich ili československich censusovych urjadnikach byli ruski urjadniki vyimenovany. Na šije doteper ne prišlo žadnoho otvita.

— 34 —

Potrebným jesť primititi, čto ja, majuči dovirija, že obicanija choťa lem seho pravitelstva ispoleny budut, siloju sich obicanij ob- javil publiki Podkarpatskoj Rusi, že ňikii cfila stanutsja, čto — žal — pro pričiny navirno jasný ňé'íspolnilósja.

Podčas mojej vakacii v Tatranskoj Lomnici byl ja specicalnym kurirom uviedomlen o sposobi, jakim census v sporných territoriach spišskoj, šarišskoj, zemplinskoj i užhorodskoj žup hrozitsja by ti, i vnimanie moje obraščeno bylo na urjadnu terrorističnu politiku odnoho československoho administrativnoho načalnika, imen no župana zemplinskoj župy Sla^k^P,, kotor3^j vo- preki vsim prediduščfm svjatym ďohovoram ľ obicanijam, pod svo- jim imenem, rozširen svoimi sobstvennymi urjadnikami, dal roz- poslali odin cirkular, v kotorom meždu inými kažet :

Citacia : „Na Slovensku niet Rusina ani Ru- si n k y Á p r e t o je zrejme, že je toto

nie ruská, lež madaronska agitacia...i pr. Kromi vyšepomjanutoho publično rozširennoho cirkulara sej samyj vysokij urjadnik Československa vydal tajný inštrukcii i rozkazy hlavným slúžnym svojej župy, a sice :

Citacia: „Č. 1851/921.

Všetkim služnovskim úradom v Zempline.

Na stále sa množiace chyry, že zo župy Zemplin- skej bude čiastka pripojená k Podkarpatskej Rusi, ktoré poburuju väčšinu slovenskoho obyvateľstva župy, davam uverejniť výňatok s pripisu Ministerstva s plnou mocou pre správu Slovenska zo dňa 19./L 1921, čislo 1727/21. odd. adm. 1., kde stoji, že dla mierovej smluvy, ktera pevne už aj definitivne stanovila hranice medzi Slovenskom i Podkarpatskou Rusiou, pripadajú ešte k Slovensku mimo už prevziatych posledujuce obce : (tu citujet hromadu sei teper admi- nistrovannych Podkarpatskoju Rusju).

žiadam vas, žeby ste o tom smysie poučili oby- vateľstvo Vašeho okresu súčasne s tym, že opačne zpravy su vymyslene a úplne bezpodstavne.

Dr. Slávik, župan

Jak ja dostal cirkular Slavika v Tatranskoj Lomnici, ne mohl ja viriti sviditelstvu svoich očej. Ja sejcas prerval svoju vakaciju i autom posol do zemplinskoj župy, čtoby tam vnimali dila lično, i po 4 dennom pobytii tam ja vidil ne lem to, čto cirkular široko- daleko po ciloj župi razprostranen byl urjadnikami župy, no resul- tat byl takij, čto ja dňa 14-ho prinužden byl hughesogramovati presidentu; rninistr-predsidatelu i ministru s poinoju vlasťu dla Slovenska, jak síidujet ;

Citacia : „Cirkular zemplinskoho župana Slavika, v kotorom tverdit, čto deklarácia dakoho byti Rusinom sostavlajet ' maďarskú propagandu, zapričinil. jak ja sam lično vidil podČas mojeho putešestva čerez župu zemplínsku, ur- jadnyj terror. V imeni Rusinoy mušu protestovati J*! navpered vyjaviti, čto pro šiju prokíamaciju Slavika census ne možet byti i ne budet spravedlívym' dla Ru- sinov v zemplinskoj župi. V sem diíi trebuju, čtoby okamžite kroki byli sdilany dla obezpečenija konsolidá- cii slavianskich elementov v Čechoslovakii.

Dr. Žatkovič, gubernator‘^

Ta se i absolútno dokazanny slučaji denacionalizacii vo vsich časťaeh spornoj territorii jesť to, čto Rusiny dostali ymistno čestnoho porozuminija, čto sej census provadžen budet čestno i kommissijeju, sostojaščojuiz Čechoslovakov i Rusinov

Utrativše dovirie y iskrennosti i dobrom namirenii pravi- telsíva ja dňa 16-ho marta zaslal presidentu moju resignaciju s urjada gubernátora.

Pro chvorotu presidenta v sem dil i nič ne bylo zrobleno do 12-ho aprila, koli byi ja prizvan presidentom i konferoval s nim.

— 36 —

Rosultatom sej konferencii byía usilovnosť so storony pravitelstva i mojej prijti k dajakomu porozuminiju. Reprezentanty vsich poli- tičeskich partij zaprošeny byli do Prahi i okremišno i kollektivno vysluchany byli ministr-predsidatelem Čerň y m. Po ich otšestvii moji konferencii s pravitelstvnm prodolžal isja. Dňa 30-ho aprila ja dostal oí pravitelstva formafnyj pisemnyj otvit na moji pisemno predloženny trebovanija. Otvit sej ubidil meno o neprimirimosti našich kasatelnych mňinij v dili voprosa Podkarpatskoj Rusi, i proto ja toho samoho dňa spišil prijatie podannoj mojej resig- nacii. Vopros mojej resignacii i druhi dila opjat pertraktovaný byli presidentom Masarykom, ministr-predsidat elem Černym i mno- ju na odnoj tri hodinnoj konferencii v seredu, dňa 3-ho maja 1921. Na koncu sej konferencii ja opjat želal prijatija mojej resignacii, kotora potom v pismi datovannom dňa l3-ho maja 1921 prijata byla, presidentom Masarykom. Pismo šije jesť jak slidujet:

V Praze dne 13. kvetná 1921.

Pane Dre Žatkoviči, prijal jsem na Vaši opétovanou žadost resignaci Vaš u na ufad prozatimniho guvernéra Podkarpatské Rusi.

Dekuji Vam za služby které jste prokázal v ufadé svém repubiice a své vlasti a pŕeji Vaši dalši práci pro Vaš národ mnoho zdaru.

Kontrassignovano : Qerny, v. r. T, G. Masaryk, v. r.

K vyšepomjanutomu ministr-predsidateT dodal: „Ja pak za svou osobu a jménom vlády československé pripojuj! se plné a, srdečné k dikum paňe presidentovym. Predseda vlády : Černy, v. r.

Se ješť istorija, i mušu skazati — smutná istorija.

Stolko o minuvšosíi. Ja vpolňi vidomyj toho, čto kritizovati jesť lehkim dilem, i čtoby izbihnuti tomu mňiniju, čto sej Expose pisan byi lem dla ukazanija toho. čto malo byti i čto ne bylo zrobleno, ja po sem konkrétno predložu ťi dila, kotory bez medlenija majut b3ni perevedeny pravitelstvom i parlamentom

37

Československa, jesli (5ni choťat konečno ubiditi Podkarpatskich Rusinov i širokij zahraničný] civilizovannyj svit o tom, čto oni čestno, spravodlivo zaobchodat so svoimi slavianskimi braťamj, koiory dobrovoľne sojedinilisja s Československom.

Dla soveršennoho porozuminija toho, na čto suť Rusiny oprávnený, potrebným jesť, kromi znanija prediduščoj istorii, poznati i ostorožno peresmoíriti uslovija Mirovbho Kontrakta meždu sojuznymi i účastnými deržavami i Československom v St. Germain en Laye, dňa 10-ho septembra 1919, a sice :

č A s Ť 2.

P a r a g r a f 10.

Československo objazyvajetsja ustanovíti Rusku Territoriju južne ot Karpat v hranicach opredilennych hlavriymi Sojuznymi i Účastnými Deržavami, jako autonómnu jedinicu v Českoslo- venskom Štati, i vozdati jej najvysšoje samoupravlenie srovna- juščojesja s jednostiju Československoho Stata.

Paragraf 11.

Kraina Rusinov južno ot Karpat budet mati osobennyj Sojm. Sej Sojm vykonayati budet zákonodarnú vlasť vo vsich jazykových, školných, religijnych voprosaeh, v dilach misínoj administrácii i i v druhich voprosaeh, kotory žakony Československej republiki priznačat jemu. Gubernátor krainy Rusinov vyimenovan budet presidentom Československo] republiki i otvičatelnyj budet Sojmu.

Paragraf 12.

Československo objazujetsja, že urjadniki v kraiňi Rusinov izbran3^ budut, na skolko lem vozmožno, iz mež obj^vatelej sej territorii.

Paragraf 13.

Československo garantirujet kraiňi Rusinov sootvitnu repre- sentaciju v parlamenťi Československoj^ republiki, k kotoromu par- amentu zašlet poslov, izbrann^mh v iíyysli konštitúcii Českosloven-

— '38 —

skoj republiki. No sii posiy ne budut mati prava holosovanija v takich zákonodarných voprosach, jaki daný *siiť Rus’komu Sojmu.

Táže na osnovi vyšespomjanutoho 10-ho paragrafa Podkar- patská Rus oprávnená jesť na vsi ti samoupravlajuščii prava, ko- tory ne protivjatsja jedinosti Československqho Stata. Po interna- cionálnom u zákonu, obyčaju i upotrebleniju dila, kotory ne srov- najutsja s jedinosťu odnoho šcata, suť dila, jaki prepjatstvujut jemu soobščatisja s pročimi samoderžavnymi štatami voľno, bez prepjat- stvija. Na priklad vsi dila perehovorpv i 'dohovorov meždu dvoma samoderžavnymi štatami možno tak klassifikovaíi. V sem srny šli ťaki dila, jak zahraničný dila, želiznica, telegraf, telefón, pošta, hroši, tarifa, vojsko i pr. možno kiassifikovati dilami potrebnými dla obezpečenija jednosti odnoho šíata. No bylo by to duže daleko sjahajuščoju konkluzieju skazati, čto dila vnutrennoj administrácii odnoj autonomnoj odinicy protivjatsja jedinosti odnoj republiki, osobenno koli každa iz 48 autonómnych odinic, štátov v Sojedi- nennych Statach, v poinoj miri majut samqupravlenie v svojich vnutrennych dilach ili dilach domašnoj správy, jak- to tam známo jesť. S istorieju únii Podkarpatskoj Rusi pred našimi očami, s do- kazami meždunarodnoho prava pred nami i s precedentom vidan- nom v Spjedineppych Štatach Ameriki dotyčno štátnych práv, slovo ,,locaľ‘ v l2-om paragraf! riešenija Mirovoj Konferencii ne lišajet mista dja somninija, čto slova „local maters‘^ (domašny dila) tojožn-ymi suť so slovami „matters of the interior'^ (vnutrenny dila).

Slovo „locaľ‘ (misínyj) majet i musit byti interpretovano jak vnutrennyj (smotri brošuru č. 5 : „Dr. Žatkovič u autonómii Pod- karpatskoj Rusľ', publikácia Inh^rmacijnoho Bjura Rusinov, Home- stead Pa), i jak skazano'jesľ v 13-om paragraf!, Podkarpatská Rus i v dnešných dočasných hranicach oprávnená jesť na sootvitnu representaciju, imenno *4 poslov i 7 sénatorov, vmisto 9 poslov i 4 senátorov, jak to oprediľajet teperišna konštitúcia Československa,

— 39 —

konštitúcia shotovlena i prijata bez pozvidanija jakoho nibud re' presentanta ili representantov Rusinov.

V imeni toho samoho pol milliona amerikanskich Rusinov, .S kotory scfilali teperišnu Ceskoslovensko-Podkarpatsko-Rusku uniju vozmožnoju, ja íreboval, i íeper trebuju, ispolnenija pravitelstvbm i parlamentpm, Československa slidujuščich, kotory trebov^ähijá suť totožný s trebovanijami vsich političeskich partij i druhich repre- sentativnych ťiles Podkarpatskej Rusi, ne srnotrja na národnosť, političeskoje ubiždenije i viroispovidanie, a sice :

1. Ostavlenija statariuma (vojennoho prava).

2. Prijatija mojeho prpjekla^V^b^ Prava dla der- žanija výborov do pervoho Poíkarpatsko-Ruskoho Sojma. (Garantirujuči pravo byti representantami lem dávnym oby-

.vatelam). ^

Poderžanija skorých výborov do- Podkorpatsko-Rus- / koho ^äojma. (Ne možno osjabnuti prosperitety, mira i kon- '|i solidacii, poka šije represen'tacijnoje ťileso ne jesi ustanovleno). ||

4. Vyimenovanie odnoho Rusina gubernátorom Podkar- ‘í.;,

patskoj Rusi i dati jemu u vlasť v autonómnych diiach. ^

5. Urjadnoj proklam^f 'pi^iteístvom toho, čto tepe- |

rišna Rusko-Slvvenska hranica jesť lem dočasna. (Smotri bro- "f šuru č. 4. „Slovensko-Podkarpatsko-Ruska hranica“, publi- | kacia Inforrnacijnoho Bjura Rusinov, Homestead, Pa, U. S. A) Priklučenie sej čas k Podkarpatskej Rusi tak zvannoj Mako- vicy v šarišskoj župi, ciloj zemplinskoj žup}^ i tich častej župy užhorbeskoj, kotory dnes ešče ne nachodatsja v Pod- J karpatskej Rusi. Publičnoe uznanie toho, čto konečn^^ hra- S nicy naeždu Ppdkarpatskoju Rusju i Slovenskom uštariovléhy tS budut sposobom, na jakij sohlasilisja representant Českoslo- venska (Dr. Beneš, ministr, zahraničných dil) i representant |J Rusinov (Dr. Žatkovič) v Pariži . 24-ho. .julia 1-919, a sice : i

prijatelskim, vzaimnym ustanovleniem meždu Českosloven- .

skom i Podkarpatskoju Rusju, • i nikoli odnostoronno i samovolno.

6. Popravili nespravodlivosť sdilannu Rusinam pri ná- rodných perepisach, perevedennych i6 — 23. februára 1921 v lubovjanskom okruzi v spišskoj stolici, v šarišskoj i zempiin- skoj stolicach i v tich časťach župy užhorodskoj, kotory na- chodatsja pod pravleniem Slovenska, vyimenovaniern investi- gacijnoj kommissii rovno sostojaščoj iz Rusinov i Čechoslo- vakov. Šija kommissia majet inkvirovati žaloby denacionali- sacii na mistťi.

7. Vyterti iz konštitúcii Československa vsi ti časti, ko- tory probovälí sb staratelnpsťu Č) interpretovati duch i zna- čenie St. Germainskoho Mirovoho Dohovôra (bez konsultacii ili dostanija aprobácii na se ot jakoho nibud representanta ili representantov Rusinov) i vložiti do sej konštitúcii vyše- spomjanuty 10., 11., 12. i 13. paragrafy St. Germainskoho Mirovoho Dohovora Ipsisimis Verbis, i takožde rie- šitelno vyjavili, čto sii paragrafy suť objazatelny i mohut by ti peremioeny lem odobreniem i dozvoleniem Sojma Pod- karpatskoj Rusi. (Smotri brošuru č. 3.: ,,Krizis konštitúcii i nikoli gubernátora Podkarpatskoj Rusi^‘, publikácia Informa- cijnoho Bjura Rusinov, Homestead, Pa.)

» ' 8. Prijatija ntojeho projekta dla konštitúcii Podkarpatskoj

Rusi (Smotri brošuru č. 4: „Jaka majet byli konštitúcia Pod- karpatskoj Rusi‘^, publikacija Informacijnoho Bjura Rusinov, Homestead, Pa., U.. S. A.) ili lišenija dila vzaimnomu sohla- siju meždu pravitelstvom i Parlamentom Československa i Sojmom i pravitelstvom Podkarpatskoj Rusi.

9. Nemedleno konfiskovati dominiju Schônborna i vsi veliki dominii v Podkarpatskoj Rusi i sejčas perevesti v život zákon o zemelnoj reformi, i v sem smysli osobenno ustano-

— 41 —

viti maximalnyj kvantum žemli, jakij možet dakto mati po teperišnym zakonam.

10. Popraviti, na skolko jesť to vozmožno, škodu za- príčinenú bidnym rusinam pri zamiňi starých hrošej austro- uhorskich na teperišnu česko-slovensku valutu.

11. Objazatelnoho vyhološenija so storony pravitelstva Československoj republiki, čto definitivnoe vyimenovanie urjadnikov Podkarpatskoj Rusi ne budet perevedeno do ústa- novlenija Sojma Podkarpatskoj Rusi.

Ot čaša mojej resignacii boíše gazet v Československom pri- pisovali mojim teperišnym dijatelnosťam političeskim takú cil i na- mirenie, jaki ne suť pravdoju i ne osnovajutsja na pravdi. Moja budušča poliíičeska dijalelnosť, samo jak v minuvšosti, hraničitisja budet k pomahaniju Podkarpatskoj Rusi dostati v Československoj republiki to, na čto ona po vsim dohovoram i riešeniju Mirovoj Konferencii oprávnená jesť, imenno : polnu političesku, kuIturnu, ekonomičnu, administratívnu i národnú autonomiju— samoupravlenie, i to- v hranicach čestných, spravodlivých.

Bylo meňi často skazano prominentnými representativnymí Čechoslovakami, kotory v velikoj miri sohlašali s mojim vzhľadom v problemi Rusinov, čto jesíi sďilany byli ošibki i nespravodlivosti so storony pravitelstva i procich pravitelstvennych urjadnikov, ťi pri- pisati treba ne zloj vôli, no prosto nevižestvu (ignorancii) ťich lu- dej v dilach dotyčno problema Podkarpatskoj Rusi. Ja o sem ne budu arguntomentovati, naj každyj sudit día sebe, no iz mojej storony musu vyjaviti, čto resultat dla Rusinov jesť jednakij, ci staiosja to‘ iz zloj vôli, iii nevižesíva, ibo v každom slučaju zaprí- činilo to nespravedlivosť i škodu pravam i privilégiám Rusinov. Problém Rusinov ne možno dalše ignorovati, s nim lehkomyslenno zaobchoditi. Probiem Rusinov treba seriozno i spravedlivo vahati i obdumati i v buduščnosti ne poviriti íucfam, koíry — žaluju

— 42

kazati — ne suť sovoršenno znakomy ani riešenijnmi Mirovej Konferencii.

Rusiny dobrovolno sojedinilisja so svojimi slavjanskimi bra- ťami Čechami i Slovakami i Rusiny, jak bohobojnyj, čestnyj, spo- lahlivyj národ, osíanut virnymi, lojálnymi k republiki, no razom trebujut, i to spravedlivo, čtoby i republika byla virna, lojalna k nim.

Ja nikohda ne byl i ne budu prijatelem centralizácii i slipo/ šovinističnoj bjurokracii, dvuch faktorov, kotory hoiovno otviča- telny suť za strašnoje položenie, v jakom problém Podkarpatskej Rusi dnes nachoditsja.

Pri konsideracii problema Podkarpatskej Rusi potrebným jesť zavše mati ne pamjati, čto Dr. Beneš, ministr zahraničných ďil, sam isvistil komitétu zahrničnych snošenij ‘ dňa 25-ho maja 1921, imenno : Čtp Mirova Konferencia majet kontrolnú vlasť nad Pod- karpatskej u V

S čisfôjii sovisťu i ne lem jako Slavjan i Rusin, no tože jak

odin kotoryj v velikoj miri otvičatelnyj jesť za teperišnu českoslo- slovensko-podkarpatsko-rusku uniju, ja ščiro otporučaju, čtoby ne lem v imeni česti i spravedlivošti, no i v interessi buduščoj pros- perity ciloj Československej republiki, byla dana Podkarpatskej Rusi bez medlenija polna politlčeska, kuiturna, ekonomična, admi- nistrativna i národná autonómia v hranicach čestných, spravodlivý ch.

Dvuma slovami, upotreblajuči slova Lioyd Georega, Rusiny prosjat 'lem

„Fair play“.

D R. G. J. ŽAT KOVIČ, byvšij gubernátor Podkarpatskoj Rusi.

1921.

— 43 —